Narodila jsem se v Ostravě a s velkým nepochopením dodnes procházím podchodem Frýdlantských mostů, který se, za tu krátkou dobu co žiju, téměř nezměnil. Prostor pomalu jen chátrá, zatímco jiné části Ostravy vzkvétají a těší se modernímu pojetí a designu. Je mi to líto, protože je to pro mě taková pomyslná spojka mezi centrem a ostatními částmi Ostravy a měla by ji podle toho i reprezentovat.
Mám ráda street art a dokážu ocenit opravdu všelico, když jde o umění. Ale graffiti a nápisy objímající prostory podchodu postrádají vkus a když jím procházím, honí se mi hlavou dva protichůdné názory – zhnusení a zalíbení zároveň. Na jednu stranu se mi líbí zchátralé a chaotické stavby/ruiny minulosti. Mají takový zvláštní melancholický vibe, který ve mě probouzí inspiraci k tvorbě. Nemůžu si ale pomoct. I přesto na mě v podchodu občas padá úzkost a pocit spěchu, jen abych už byla odtama pryč.
To mě přivádí na další téma, co pro mě vlastně znamená veřejný prostor? Jsem člověk, který se rád toulá ulicemi měst, ztrácí se, objevuje neznámá místa a čerpá inspiraci z okolí. Proto si stojím za tím, že veřejný prostor by měl vybízet k inspiraci, zamyšlení a radosti. Je to náš prostor, který bychom si měli hýčkat a těšit se z něj.
Doufám, že naše výstava vžene trochu světla a života do jinak ponuré části Ostravy a snad nabídne lidem jinou perspektivu a vnímání tohoto prostoru.
Anna Kovárová
Umělkyně