Ostrava je největší vesnice, kterou znám. Nebo nejmenší velkoměsto, dodal by Radovan Lipus. Ostrava je hrdá žena, kterou v devadesátkách opustil sprostý dělník. Já to viděl. Využitá a vyhořelá už nějaký pátek hledá šamstra. Jestli jím bude intelektuál z kavárny, atlet, hokejista, fotbalista, vysokoškolák, umělec, ajťák nebo ekologický aktivista, to neví. S každým už něco měla. Jednoho zve na kafe, druhého na meníčko, dalšího do bistra na domácí sushi. Jen pozvat ji na sklenku rumu se nikdo neodváží. Ostrava bude trendy, možná polyamorní a všechny bytosti s ní budou šťastny. Trochu.
Silnice je silnice, dům je dům, a podchod je podchod. V něm se chodí, jezdí, běhá, přestupuje, kmitá. Je to funkční stavba, která nám pomáhá dostat se z místa A do místa B. Podchody patří mezi jednoúčelové stavby, proto nám nezáleží na tom, jak vypadají nebo jak se v nich cítíme. Podchody a nadchody mi symbolizují podřízenost. Proč musím chodit dolů (nahoru), jen aby auto nebo tramvaj nemuseli brzdit? Proč se zapomnělo na člověka? Co jsme to za lidi? Autu na přechodu vždy poděkuji nebo popoběhnu. Nemá to být naopak?
Řešíme podobu Národní knihovny, ale neřešíme čtyřproudovku amputující části města. Obdivujeme nábřeží, ale neřešíme obludné dopravní stavby kolem něj. Proč kolem nejstarší stavby v Ostravě stojí parkoviště? Víte, jak se jmenují stanice na „Frýdlantech“? Náměstí Republiky. Název zůstal, smysl jsme zabetonovali. Nebuďme k okolí lhostejní jako ti před námi. Buďme aktivní a potkávejme se.
Akce Podchod je skvělé místo, kde můžeme na běžné věci nahlédnout z jiné perspektivy. Tato zatékající krápníková stavba je mementem Ostravy. Do města jedna kolej, z města dvě.
David Mírek