Vladimír šmehlík

I když nepocházím z Ostravy, ale ze sousední Orlové, tak Frýdlantské mosty a jejich podchody mám v paměti už z dětství. Nikdy nezapomenu na obrovitánské autobusové nádraží, ostravský ÚAN, z jehož druhého nástupiště odjížděly dálkové autobusy z Ostravy do Bratislavy, právě na druhém nástupišti jsme se vítali nebo loučili s babičkou, která za námi jezdila ze slovenského Pezinku.

Pořád mám v živé paměti ten dlouhý podchod, který končil až v polovině plochy autobusáku (dnes je o polovinu kratší) a u jehož východu stával „Vyhlídalův“ stánek s hamburgery. To pro mě bylo jako zjevení z velkého světa. Ve všech regionálních rádiích běžela reklama na Vyhlídala a jeho stánky, ale u nás v Orlové žádný nebyl, a tak když byla příležitost, tak se musela využít. Vůbec si nepamatuju jak Vyhlídalovy burgry napěchované čerstvým krouhaným zelím chutnaly, ale v očích desetiletého kluka to byla naprostá bomba.

O pár let později, když jsem byl na střední škole, mě více než hamburgery zajímal Rock Paradise, obchod s cédéčkama a hadrama. Ten byl na Náměstí Republiky na opačném konci podchodů. Tam jsme za těžce ušetřené prachy nakoupili trička s Kurtem Cobainem, kožené náramky se symbolem „peace“ a pak se nechali prohánět po orlovském sídlišti místními skinheady, devadesátky prostě byly docela psycho a ten hnusnej podchod byl pro mě vstupní bránou do Ostravy, do divokého světa plného lákadel, která musí každý puberťák zkusit a prožít.

Někdy mám pocit, že v podchodu pod „Frýdlanty“ je uchována moje vlastní paměť na Ostravu 80.tých a 90.tých let. Je až s podivem, že byl podchod několikrát rekonstruován, ale výsledek je pořád stejný. Odpudivé místo, kde se i obchod s luxusními auty schovává za vlnitým plechem s ostnatým drátem, kde si dávají dostaveníčko nejrůznější existence dotvářející nezaměnitelný kolorit místa, kterému se chceš intuitivně vyhnout, ale které ses naučil během let přirozeně používat.

Frýdlanty jsou prostě hnusným místem, ale jsou jedním ze symbolů Ostravy, pro tisíce lidí je to to první místo, které uvidí, když do našeho města přijedou a baví mě, že těmto lidem Ostrava hned na uvítanou říká „jsem špinavá, hnusná a zatéká do mě“. Ostrava se nestydí! Ostrava je.

Vladimír Šmehlík
Tajemník uměleckého provozu, produkční, moderátor a průvodce