Vyrůstala jsem na Slovensku. Studovala jsem na JAMU v Brně a má cesta mě zavedla do Ostravy v září roku 2019 díky angažmá, které jsem získala v divadle Komorní scéna Aréna.
Podchodu pod Frýdlantskými mosty jsem zprvu nevěnovala žádnou pozornost, protože jsem bydlela přímo v centru. Rok na to jsem se ale přestěhovala o kousek dál a mé cesty křižovaly i toto místo. Naštěstí ne tak často. Nebyl to pro mě prostor, ve kterém bych se cítila bezpečně a už vůbec ne, že bych v něm měla dobrovolně trávit svůj čas. Na druhé straně jsem z prostoru vnímala jistý nevyužitý potenciál a cítila jsem smutek, že tak frekventovaný uzel vypadá jako zchátralá, rozpadající se skládka cihel a železa sloužící jako doupě s občasnou vůní čerstvého pečiva, které opět ale probíjí pach moči.
Byla jsem nadšená, když mě na konci dubna minulého roku oslovil Jan s návrhem oživit toto místo a alespoň na chvíli v něm spatřit prostor pro tvorbu a lidi, kteří se nebudou bát se zastavit a zůstat v Podchodu dívajíc se kolem sebe beze strachu. Podchod se stal zprvu pro mě symbolem vnitřního tmavého tunelu znázorňujícího nehezké místo, které mě dusí a sžírá a ze kterého se chci vymanit, utéct. Vnitřní podchod ve mě evokoval těžkou ztrátu, strach, úzkost… Východiskem z takového místa pro mě byla a vždy bude tvorba a láska k ní a k lidem, které jsem díky ní měla možnost poznat. Tvorba proměňuje tmu ve světlo, a i když nikdy neukazuje přímé odpovědi, ukazuje cestu k nim a také k naší podstatě. A proto si nesmírně vážím, že mě přivedla i k tomuto projektu, který alespoň na pár dní vžene světlo i do našeho Podchodu.
Tvorba ve veřejném prostoru, ať už se jedná o ten náš a nebo nějaký jiný, může být něčím nespoutaným. I když vím, že vše má své limity, dokonce i naše imaginativní myšlení a tvorba jako taková. I přesto věřím, že jistá míra svobody a jedinečnosti tam je. Každý prostor nám dává jiné podněty, a tím pádem může být pro umělce velmi přínosné pracovat v různých prostorech, s různými lidmi a tím se inspirovat nejen po tvůrčí, ale i po lidské stránce.
Podchod pod Frýdlantskými mosty je pro mě symbolem, že tvořivost člověka nemusí vycházet jen z úhledně připraveného prostoru pro tvorbu. Může vzniknout i z chaosu a z nehostinných podmínek.
Viktória Pejková
Organizátor
herečka/tvůrce