Podchod je místo, kde se lidé nechtějí potkávat. Je to prostředí, kudy vanou rozmanité osudy, životní stereotyp, starosti, stres a vidina nekončících dalších cest. Ať už do zaměstnání, do vztahů, na různá místa. Z urbanistického a sociologického hlediska je to místo, kde se lidé sice střetnou fyzicky, jejich duše ale bloudí úplně někde jinde.
Takové jsou Frýdlantské mosty. Prostor neutěšený, který chcete mít rychle za sebou. Prostor otevřený, kde vás v zákoutí může kdokoliv překvapit. Prostor s temnými škrábanci na vlastní duši. Nutí vás si myslet, že už hůře být nemůže. A tlačí vás silně do kouta vlastní duše.
Pocházím z Opavy. I my máme takový podchod – na sídlišti v Kateřinkách, u bývalého nákupního centra na Ratibořské ulici. Z toho opavského podchodu se ale časem stalo místo setkávání tvůrců legálního graffiti. Co jde na malém městě, proč by nešlo ve větší míře a důsledněji v Ostravě?
Umělecký projekt Podchod nese myšlenku upozornění na právě takové defekty, jakými Frýdlantské mosty jsou. Místo, kde najednou můžeš potkat umělce, který maluje. Zpěváka, co se doprovází na kytaru. Básníka, který v naprosto nepatřičné situace na tom nejnepravděpodobnějším místě recituje báseň. Ale proto se myšlenka projektu začne rozvíjet. Aby nabourala stereotyp vnímání tohoto konkrétního místa. Aby ukázala lidské sociální bublině i to, že místo, to jsou lidé. A příběhy.
Ondřej Hložek
Básník