Mikuláš Odehnal

K tomu místu se asi snažím necítit nic. Úvodní fascinaci po pár letech hledání třpytu ve špíně nahradilo vystřízlivění a s dobrovolným vzdálením se z dosahu něco jako motivovaná apatie. Kousek od podchodu mi před lety někdo vykradl auto.

Několik dalších let před tím jsem při odjezdu autobusem z ÚAN viděl obrazy bouřky, které se mi vynořují v hlavě dodnes. Jedna z těch vzpomínek je sociálně přímo propojená s místem, kde k ní došlo.

Tu druhou Ostrava, její obyvatelé ani podchod nezajímal, bouře jenom prostupovala krajinou s brutální energií a lokaci s ní propojovaly jen padající potoky deště a bleskové výboje.

Možná, že tomu prostoru velké množství vody a přírodní zdroj hluku schopný rozervat beton a překřičet nekonečně se vynořující vibrace tramvají a lidí, mimořádně sluší. Zasloužená očista.

Mikuláš Odehnal