Když vcházím do podchodu pod Frýdlantskými mosty, nořím se do svého pozdního dětství a dospívání. Mezi první mé cesty do „velké“ Ostravy, kdy jsem poprvé šel za školu do baru Metro a uvěřil, že osmdesáté a devadesáté roky našeho století nejsou mýtus. A pak: ÚAN – obří terminál, který pojme stovky cestujících, kteří pak na konci dne opustí tiše ocelové město.
Mnohé z toho je pryč, dospívání, potrhané molitanové sedačky v bývalé nádražní hale… Díky tomu autobusovému nádraží ale působil příjezd do Ostravy vskutku impozantně!
Teď má město jiné středobody, pořád ale platí o jeho geniu loci to, co křičel ostravský performer a básník Marek Pražák na úplně první kulturní události, které jsem se v regionu zúčastnil: Ostrava je ráj, ale to ty nikdy nepochopíš!
Martin Šenkypl