Upřímně, Ostrava je dost hnusné a divné město, zahalené v šedé mlze. Je tu tři sta tisíc lidí, ale každý tak nějak sám pro sebe a všem je všechno jedno. Ostrava je špinavé město dětí horníků a ocelářů. Plná železných, megalitických zbytků těžkého průmyslu, který kdysi utvářel charakter lidu i krajiny, střepů z pivních lahví, vajglů, paneláků, pajzlů, vzteku, agrese a beznaděje. Brutalistická a důlní architektura, pozapomenutá historie a svérázná společnost mají přesto co říct, byť ty příběhy nebývají vždy veselé.
Snažím se v tom hledat inspiraci a zrcadla, ale hlavně skrytá zákoutí času a prostoru plná inspirace a zvláštního klidu. K Ostravě taky patří umění, i když dle mého názoru je zde nadmíru atomizovaná jak jeho tvorba, tak konzumace. Nějak to tu neroste do hloubky. Je mimo běžný život organismu města, další z vrstev reality někde za obzorem dní.
Věřím, že akce Podchod tvořivý, snový, energický mikrosvět umění přiblíží co nejvíce lidem a propojí naše bubliny.
Jeroným Bartoš